Carol 2

Prosinec 1953 Paříž

Rindy se podívala na otce, ,, tatínku, proč nemáš rád maminku? "

Harge si ji posadil na stůl před sebou.

,,Jak tě to napadlo?" Pohladil ji po vlasech.

,,Protože, když máš někoho rád, jsi rád, když je někdo šťastný! Nebo ne?" Copak je špatné mít někoho rád? Někoho kdo ti rozesměje oči a s kým jsi rád, v bezpečí a všude doma?! Jako já s tebou? "Pozorovala ho a v očích poznal tu šedou zář.

,,Víš maličká, ono je to trochu složitější. "
,,Ne, tati není! Je to jednoduché! To vy dospělí, to nechápete! Třeba Sendy si raději hraje s Alicí, ale směje se sní víc, než se mnou a já jsem ráda, když se směje, a tak jsem ráda, když si spolu hrajou. Dospělí jsou opravdu občas hloupí, když si myslí, že štěstí zjískají rozkazem! To přeci je, nebo není. Já se taky neumím pořád smát, někdy je mi opravdu smutno, víš. Když je mi ale smutno, vzpomenu si jak my bylo hezky, když se maminka smála, maličkostem, třeba, když Tereza stríhala andělíčky na vánoční strom – byli krásní, ale to bylo jedno, ona je stříhala pro ni – na náš strom,víš, a víš proč? Aby se maminka mohla usmát!" Rindy zůstala potichu a čekala, zda otec pochopí. Tolik jí obě chyběli, ráda by opět obě viděla, mohla se dívat na maminku a její zářící oči.

Harge ztratil slova.

Rindy jej chytla za ruku.

,,Copak ty nejsi teď šťastný, když máš někoho, kdo tě umí rozesmát? Někoho, koho umíš rozesmát ty? Někoho s kým jsi to ty a nikdo jiný?!"

Ptala se ho jeho malá dcerka. Snažil se pochopit, a zjistil, že mu na to mozek nestačí.

Usmál se na ni, ale ona věděla, že nechápe.

,,Půjdeme ještě na kolotoč?" Změnila téma.

Vydali se tedy zpět do parku.
Všiml si jich hned.

Carol a Tereza stáli kousek od kolotoče u stánku s dřevěnými hračkami a vybírali koně.

Napřed chvíli uvažoval, co je k tomu vede,ale po chvíli mu to došlo, vždyť se blíží Vánoc. Nejspíš vybírají dárek pro Rindy.

Rindy si jich všimla také, tázavě na otce pohlédla. Nemohl, ne nyní opravdu nedokázal udělat nic víc, než ji nechat jít.

,,Mamiii!! " Rozeběhla se přímo k nim. ,,Tereeez!!"

Carol se do očí hrnuly slzy. Rindy? Tady? Harge? Nechápala, ale vše se rozplynulo, když ji Rindy vběhla do rozevřeného náručí.

Byla tu, její dcera tu byla.

Terez je pozorovala, byla šťastná, tak jako nikdy, najednou pochopila I ta mlčení, ty pohledy do dálky. Věděla to nebo spíše tušila, ale nyní věděla přesně co musí udělat. To ona musí přesvědčit Hargeiho. Jedině ta, udělá Carol bezezbytku šťastnou. Jen tak bude její, jejich život kompletní, není možné aby byl, bez její dcery.

To Carol se všeho vzdala, pro sebe, pro Terez, pro život v pravdě, ale pořád v té celé pravdě, chyběla podstatná část Carol, matka!
Terez si nyní bolestně uvědomovala, že tohle byla první část Carol, kterou milovala, kterou znala, a za to se teď upřímně nenáviděla, na kterou také žárlila. Ale to vše je Carol, žena, která ji dovolila, stát se ženou. A nyní je na Terez, aby I tahle část, byla složena do obrazu, ze kterého byla násilně vytržena.

,,Dobrý den. " Zaznělo ji v uších.

,,Dobrý den, pane Airde, kde se tu berete?" Usmála se na něj. Nyní už se ho nebála, necítila se slabá, vlastně mu ho bylo líto, stejně jako Richard, nechápal význam slov ,,miluji tě,, nechápal lásku.

,, Vyrazili jsme se Cintií do Paříže na nákupy, to víte, Vánoce se blíží. " Podal ji ruku a Tereza ji překvapeně přijala. Byli doby, kdyby se nejspíše lekla a couvla, ale nyní už ne.

,,Myslíte, pane Airde, že bychom si mohli, někde v klidu promluvit? " Znovu se na něj usmála.

Harge stál, byl v šoku. Ta malá prodavačka se ho ptá, zda by si mohli promluvit? A pak mu došlo, jak se změnila. Hlas měla pevnější, tváře plnější a z jejího postoje, vyzařovala sebejistota. Carol, pomyslel si.

A tak, ke svému překvapení řek, ,,ale jistě. "
Carol nechápala, co se to děje.

Napřed se jí do náručí vřítí po měsících odloučení dcera a nyní, nyní ji žádá bývalý manžel, zda by s ní nechtěla strávit nějaký čas, než si pormluví s Terez, s její Terez.

,,No já, " snažila mluvit vyrovnaně, ale moc jí to nešlo, její Terez si měla jít promluvit s jejím bývalým manželem, který jí upřímně nenáviděl za to, že byla žena.

,,Neboj se, vše bude v pořádku, viděli jste ten druhý kolotoč u Seiny? " Usmívala se na ni Tereza,

,,Je větší, než tenhle." A mrkla na ni.

Něco má v plánu, napadlo Carol, ale mohla mítteď Rindy, kterou takovou dobu neviděla, jen pro sebe, alespoň chvíli, ale co Terez, nebude na ní Harge neomalený?!

,,Jsi si jistá Terez?! "Chytla ji za ruku, poprvé na veřejnosti, poprvé před ním.

Harge zamrkal. Neřekl však jediné slovo.

,,Ano, jsem!" Mrkla na ni Terez a stiskla ji obě ruce. ,, Všichni budou!"

Carol s Rindy odešli.

Harge pozoroval Terezu a ona jeho.

Tak a co teď? ,,malá Terez,, by sklopila oči, ale touhle malou holkou už dávno nebyla, díky Carol.

,, Co se někam posadit na kávu?" Navrhla s úsměvem, ukázala na malou kavárnu, v rohu parku. Oba mlčky vyrazli tím směrem.

Usadili se u volného stolku.

Č íšník tam byl ve chvíli.

Objednali si tedy kávu.

,,Tak tedy, co by jste chtěla slečno Belivetová? " Zeptal se po chvíli Hargie, Terez se mu podívala z příma do očí, poprvé a bylo to osvobozující.

,,Já, já bych chtěla , aby jste se přestal chovat jako blázen!" Ta slova vyšhlehla jako plamen k překvapení obou.

,,Prosím?!" Napřímil se na židili. Harge.

,, Povězte mi, ale upřímně – opravdu upřímně, byla někdy Carol špatnou matkou? Z Vašeho pohledu, dávala špatné příklady Rindy? Ohrožovala ji na morálce? Čím? Že si povídala s její kmotrou? Nebo, že jsem u vás hrála na piáno?" Slova letěla jako šíp a zasáhla cíl.

Harge na ni nevěřícně zíral. Snažil se vybavit jediný moment, vteřinu, kdy by Rindy mohla být svědkem, čehokoliv jiného, než povídaní, piána, či cukroví. Uvědomil si také, jak jeho bývalá žena, v přítomosti Rind, fungovala ke svým ,,kamarádkám,,. Chovala se jinak, než když Rindy spala. Jediným náznakem nedala najevo, že by byly cokoliv víc, než kamarádky, které prostě přišli navštívit Carol. Pochopil, ale dobře mu nebylo, v hlavě mu zněl Carolinin hlas ,,my nejsme oškliví lidé Harge!,, .

Bylo mu špatně, slyšel hlas Rindy, Carolinin, a věděl, že špatné není co dělá Carol, ale on – to co dělal – ničil Carolininu osobnost, bral ji jako doplněk, ta malá prodavačka ji pochopila, za tu jejich cestu za svobodou tak, jako on nedokázal za celý život.

Všiml si, že z něj Tereza nespustila zrak. Nadechl se, ale než stačil cokoliv říct, Terez pokračovala.

,,Vaše bývalá žena, mne naučila milovat, milovat život, svobodu, naučila mne bolest, odpuštění a také pochopení a bezpodmíněnou lásku, ne vlastnictví! Dala mi svobodu, abych se mohla vrátit domů! Domů, kam moje srdce patřilo od chvíle, kdy se setkali naše pohledy. Naučila mne, že je nutné žít v ,,tomto,, světě, který je bolestně bez lásky, a že takové jako jsme ,,my,, bude trestat za to, že jsme sami sebou a žijeme, naučila mne bojovat. Naučila mne že pro vyhranou válku, musíme umět ztratit bitvu. A také mne naučila, že pokud nedokážu být dobrou, krásnou a silnou pro sebe, pro nikoho jiného to dokázat nemůžu. Můžu hrát role, které po mně, tento svět chce, ale proč, když se ráno neůmužu podívat do zrcadla a hraju hlavně proti sobě?!

Je to lež, ve lži je opravdu těžké žít! "

Terez upila ze své kávy a pozorovala ho.

Harge byl ohromen. Bylo to surové jako sůl v ráně, která krvácela a on si uvědomil, kolik ran, svým chováním, svými slovy, věnoval své ženě, sobě I Rindy. Bylo mu zle.

,,Drahá Terez, " začal po chvíli, ,,O co přesně Vám jde? " Mužská ješitnost, zvyky, výchova rodiny, to vše teď kolem něj výřilo jako tornádo.

,,Harge! " Oslovila jej naléhavě. ,,Ona bez Rindy nemůže být, prosím, zvažte to, já klidně na ty dny, kdy bude Rindy s ní zmozím pryč. Nebudu tam s nimi, ale prosím, z celého srdce Vás prosím dovolte ji Rindy vídat!" Terez jej propodávala prosebným, naléhavým pohledem.

Nadechl se, ,,prosím Vás Terez, dejte mi čas si to promyslet. " Vydechl unaveně.

,,Dobrá, promyslete to, ale prosím, dřív, než se Carol steskem zblázní!" Usmála se na něj, a on pochopil. Ona k němu necítila nenávist, protože je muž, ona ho nenáviděla, protože ubližoval Carol, a nyní přesně v tuto chvíli pochopil Rindy. Proč to nebyl schopen pochopit dříve? Ta odpověd přišla sama, jako nevítaný host, nemiloval ji, miloval vlastnit. Nyní byl jiný.

,,Terez, prosím, musím ještě nějaké věci srovnat, dejte mi čas. " Poté vstal a odeše.

Terez osaměla, nyní ji trochu přepadli obavy, zda něco nepokazila, ale poté její srdce zabušilo jasné ne, udělala jsi to, co by každý člévěk, který miluje, udělal. Chtěla jsi pomoci bytosti, kterou miluješ více, než sebe samu, aby byla šťastná.