Dívka z fotografie

Kapitola 1.

Bylo to takové to rano, jako všechny jiné.
Vonda seděla se svou kávou na pohovce u okna a pozorovala, jak po skle stékají kapky deště.

Další obyčejné ráno.

,,Mamíííí, kde mám dres do školy? .... mamííí kde jsou tenisky? Mamííí co mám ke svačině?! " znělo chodbou v předsíni.

,, Dobré ráno se říká miláčku!" usmála se unaveně na Jacka

,,Dobré ráno mami, a kde mám dres a tenisky?" objal ji a usměv ji šibalsky vrátil,po té se na ni zkoumavě podíval.

,,Mami, tys zase nespala a plakala?" zůstal před ní stát a nespouštěl ji z očí.
,,Ale jdi ty starosto, nespala jsem protože jsme dodělávali nahrávku a tak mám unavené oči." zadívala se z okna

,, Dres máš v tašce u vchodových dveří, svačinu máš jako vždy toasty, dnes s tunákem a tenisky jsou nejspíš pod postelí. " pokračovala.
Došla k ke kuchyňské lince a přinesla snídani na stůl.

,, Pořád myslíš na tu dívku z fotografie Suzanne, že ano. " nedal se odbít Jack.

,,Táta říkal, že ti nesjpíš připomíná jen někoho koho jsi znala, ale proto bys přece neplakala? Nebo je to někdo kdo umřel? " zkoumavě ji dál pozoroval a ukusuval wafli.

,,Táta toho napovídá.... Jez prosímtě nad talířem"
Otočila se zpět do kuchynského koutu aby si dolila kávu.
,,Dobré ráno rodinko! " objevil se ve dveřích Mitchell

,,Dobré ráno, vezmeš Jacka do školy? Musím za Michaelem kvůli tomu boockletu. " pozdravila manžela Vonda

,,Tatíí, musíme být dnes ve škole brzo, chci tam být dřív než Colin" vstal od stolu Jacke

,, Dobře, dám si jen kafe a jedeme." usmál se Mitchell a vzal si od Vondy hrnek s kávou.

Oba chlapi zmizeli z domu během 10 minut.

Vonda přešla do obývacího pokoje a vzala do ruky fotografii, kterou dostala od Suzanne a znovu se zadívala na dívku vedle ní.

Elizabet, tak se ta dívka jmenuje. Ale Vonda ji zná, od někud ji moc dobře zná... Jen její paměť nechce nejspíš spolupracovat.... Ale ty její oči.... Ty její oči říkají, že už se museli někdy vidět, proč to bolí a přesto se na ní nedokáže přestat dívat.

Zvuk telefonu přerušil bolestné pozorování.
,,Ano?" zeptala se do sluchátka.

,,No ahoj, co je s tebou už jsem ti volala asi 3krát." zazněl jí do uší hlas nejmladší sestry Luanny

,,Ahoj, asi jsem nechala vypnutý zvuk. Copak? Děje se něco? " znovu pozvedla fotografii na uroveň očí.

,,No, ..." začala váhavě Luannaa..... ,,Mitchell volal ohledně nějaké fotografie, kterou jsi dostala od Suzanne.... Víš, napadlo mne, že by sis možná měla promluvit s tátou, tedy asi už blázním, ale já tu fotku taky viděla a.... " odmlčela se .... "no možná se mi to jen zdá, ale mně ta dívka nějak přišla povědomá, koukali jsme na ni s holkama.... No shodli jsme se na tom že ti je docela podobná, nejspíš je to absolutní nesmysl, já vím, že táta říkal, že Abby zemřela tu noc, ale napadlo nás,.... Co když nezemřela, co když táta po svém zařídil, aby zmizela? "

Nastalo ticho...... bolestné ticho.... Kolikrát si Vonda promítala tu noc při nehodě, její dceři nebyl ani cely rok, viděla ji naposledy kam až její pamět sahala v autosedačce hořícího vozu, pak už jen ve vzpomínkách slyšela záchranáře a její pláč.... tím to celé končilo, probudila se v nemocnici až o několik dní později.... Se zdrceným otcem po boku, který jí vyprávěl, že Abby měla moc zranění, kterým podleha.... Vonda si nepamatovala téměř nic, ale v těch malých střípcích neviděla, že by její dcerka byla zraněná, plakala to ano, ale žádné zranění na ni nebylo vidět, přikládala to své touze aby se jejíí dceři nic při té jízdě nestalo.
Její přítel Adam... otec Abby, tenkrát zemřel na místě, řídil opilý.... Vondin otec to jen komentoval slovy, dobře mu tak.
Neměl ho rád... zhatil jeho dceři začínající kariéru tím, že ji přivedl do jiného stavu. O Abby nechtěl nikdy mluvit, a byl přesvědčený, že nechat si ji není dobrý důvod....
Když nad tím ted Vonda uvažovala, v hlavě ji znělo spoustu otázek.....
Byl by její otec schopen něčeho takového? Dokázal by jí dlouhých 34 let klamat? Nebyl to snad on kdo plakal vedle Vondiny postele, že jej ztráta Abby zasáhla? Netvrdil hned po jejím narození, že je božím darem?
,,Vondo?! Jsi tam? " vytrhl ji ze zamyšlení Luannin hlas.

,,Co? Ano, jo jsem tu ... já no, to je nespíš dost absurdní.... Nevím .... nemyslím si, že by.... " Nespouštěla tu dívku z očí, Suzanne na ní přece má kontakt na FB... může se pro začátek o ní něco dozvědět tudy......
,, Lu, já ... já už budu muset jit" a aniž by čekala na její odpověď zavěsila.

Vzala si kabát, klíče od auta a vyrazila za Michaelem.

Během 15 minut už parkovala na parkovišti před Blue Bay Studio.
Michael na ní čekal na parkovišti.
,, Ahoj, jsi v pořádku? Vypadáš unaveně... " Pozdravil ji.

,,Ahoj, no to víš práce... mohla bych ti to dát tady? Potřebuju ještě dnes pár věcí zařídit... " Podávala mu složku s fotkami.

,,Ale jo, není problém.... Pošlu návrh emailem a pak se sejedeme? Je u vás vše ok? " Pozoroval ji Michael.

,,Jen moc práce, nic víc. Tak já pádím a děkuju. " Zmizela Vonda znovu ve svém autě.