Dědictví rodu Rutherfordů

Kapitola 1 ,,Poprvé v domě''

Oblaka se hnala nad hlavou a ona seděla před domem. Tohle že má být nový domov?

Kolik let tu vlastně nikdo nebydlel? Stěny se kroutili pod tíhou vlhka, prach pokrýval vše co zůstalo po původních majitelích.

,,Notak, nebude to tak zlé to zvládneme, zatím máme karavan.'' řekl, a v tu chvíli spadl kus stropu.

Nevěřícně se na něj podívala a pak se zadívala na oblaka dýmu prachu jež vyběhl dveřmi.

,,Neříkal jsi že je to krásná romantika?Tohle má být krásná romantika? '' Vstala a došla za ním na práh domu. Pohodila rukou.

,,Za co to vlastně chceš opravit?? A s kým? Sami tohle nemůžeme zvládnout..... '' Otočila se na karavan, který měl být jejím novým domovem.

,, Řekni alespoň, že jsi nechal v tom karavanu opravit topení, na dnes hlásí bouřku. '' zadívala se na něj s prosebným pohledem.

Zatvářil se provinile.

,,Ne, to nemyslíš vážně že ne...... '' hlesla a sedala si na lavičku vedle něj.

,, Notak, Abby v tom domě je krb, trochu ho vyčistím a bude teplo uvidíš.,,

,,Chceš mi říct, že budeme spát v tom domě?!'' Probodla ho svýma pronikavě zelenýma očima.

Vstal a vešel dovnitř, postavil se do místnosti, která nejspíše bývala salon. Prach už se usadil.

Rozhlédl se kolem, zbytky omítky stropu byli nyní na stole a po zemi.

,,No, budeme muset trochu uklidit, ale to zvládneme. ''

Stoupla si po jeho boku a rozhlédla se kolem, místnosti vévodil starožitný stůl a za ním křeslo potažené rudým sametem, nyní pokrýte zbytkem stropní omítky. Celou levou stěnu vyplňovala knihovna. Po jejich pravé straně byl rohový krb. Byli tu i dvě sofa, jak Abby usoudila, na dnešní noc jejich postele.
Musela uznat že ta místnost měla něco do sebe, popravdě řečeno když stála uvnitř, měla velice zláštní pocit, který zatím nedokázala pojmenovat.

,, Podíváme po celém domě? '' Navrhl Michael.

Ten dům vlastně dostala Abbygale darem po nějaké pratetě. Nikdy ji neviděla a o to více bylo překvapující, proč právě ona zdědila ten starý dům na okraji lesa.

Už když se sem blížili po cestě, zdálo se jí, že jsou jí ta místa známa, ale to nemohlo být možné, ona přece vyrůstala s rodiči ve městě a na venkov jezdili nejdál za matčinou sestrou na okraj města.

Když tenkrát obdržela od notáře dopis, ve ktrém stálo, že je novou majitelkou domu Rutherfordových, o kterých jen věděla že to byla část rodiny z matčiny strany a že zde žila její, prý šílená prateta Elfi Rutherfordová, která jednoho dne zmizela a nechala po sobě dům a vzkaz na kousku ohořelého papíru.
Ten vzkaz byl stejně bláznivý jako ona.

Drahá Abbygale,

vím, že tě tímto vzkazem překvapím, nikdy jsme se neviděli, ne tak to není správně, já tě vídala mockrát, jen ty si to nejspíše nebudeš pamatovat, ale to je nepodstatné,

nuže přenechávám ti dům, který naši předci předávali už po staletí, a můžeš mi věřit, že zde najdeš mnohem víc, než jen prach a staré harampádí.

Doufám, že časem dojdeš tam, kam dojít máš a že ti dávám vše, co ti bude na té cestě ku potřebě. Tvoje teta Elfi

Dopis si Abby založila do diáře aby jej neztratila, v ten samý den, kdy jela k notáři pro klíče. Doprovázel jí Michael, její manžel, který měl z toho nejspíš větší radost než ona.

Byl to dobrodruh, co jednou za čas zmizel s karavanem na nějaké klidné místo a pak se zase po čase oběvil ve městě a dál pracoval na svém webu. Byla to zvláštní kombinace počítačový nadšenec a dobrodruh, ale Abby ho tak milovala, byl to on.
Byl moc smutný, když mu Abby oznámila že na noc nikam nepojede, a že pojedou až koncem týdne, kdy si bude moct vzít v práci volno.

Abby dělala v jedné projektové kanceláři ve městě, normální nudná práce, ale stačila jí na to, aby zaplatila byt kde s Michaelem bydleli a mohli si i tu a tam někam vyjet společně.

Ten pátek nemohl Michael ani dospat. Burcoval ji už od 6 aby se vydali na cestu, nebylo to nejblíže.

Auto řídíla ona a on měl navigovat, ale k samotnému překvapení obou, Abby věděla kam jet.

Když zastavila před poloschátralou budovou na kraji lesa, Michael zářil štěstím, obhlížel pozemky okolo i les za domem, kam, jak se zdálo moc lidí nehcodilo.

Švitořil o tom jak to tam bude romantické až se to trochu opraví a jak se jim tam bude krásně žít, jak budou jíst na zahradě před domem, kam dopadalo slunce od rána až do podvečera než ji zastíní les.

A nyní jsou tu stojí v domě, který prý patřil předkům, které neznala. Chvílemi se zdálo, jako by tu nebyli sami.

,,Halo jsi tu?? Podíváme se po domě?'' Ozval se znovu Michael

,, Ano, jo, můžeme. '' Vyšli zpět do vstupní haly. Proti nim byli další dveře, které vedli, jak za chvíli zjistili do jídelny. Ta byla obložené světlým dřevem, uprostřed stál velký oválný stůl kolem něj židle potažené zeleným sametem, na něm stál velký dvanácti ramenný svícen asi ze stříbra. Po levé straně opět celou stěnu vyplnovala knihovna, Abby si pomyslela, že prateta nejspíš hodně ráda četla.

Po stěnách viseli obrazy s tématikou lesa a jeho obyvatel. Pod okny byli dva velké příborníky.

Abby k nim došla, aby se mohla podívat, zda v nic ještě něco je. Byli plné, jak se dalo předpokládat nádobí a příborů.

Na chvíli vyhlédla z okna, kterým bylo vidět na zahradu před domem, už se stmívalo. Na okamžik myslela, že v cípu lesa po pravé straně někdo stojí, ale to je nesmysl, nejspíš je stín nějakého stromu. Znovu se zadívala tím směrem, ale nic už tam nebylo. Otočila se zpět do místnosti a došla ke kniovně, všechny knihy byli v kožné vazbě.
,,Páni to je knih co? '' Konstatoval Michael.

,, Hm to ano, asi si tím trávila volné chvíle, jdeme do druhého patra? '' Navrhla Abby.
Na jeho odpověd nečekala věděla, že už se nemůže dočkat.

Ve druhém patře byli tři ložnice a koupelna, vše až na ten prach bylo hezky uklizené. Skoro se zdálo že ten dům až v tak hrozném stavu není, ale dole byli přece vlhké zdi.... a spadl strop... nedávalo to smysl....

Abby a Michael sešli dolů, v krbu bylo připravené dřevo na oheň a po stropu ani památka..... !!

,,Co to má znamenat?? '' Otočil se na ní.

,,Copak já vím?? '' Tvářila se stejně zmateně jako on.
Domem zavanul zvláštní teplý vánek, oba museli na chvíli zavřít oči, když je otevřeli, zmizel i prach a v krbu plápolal plamen.

,,Co se to tu sakra děje? '' vydechla Abby.

Michael stál u zdi a ukazoval na okno. Otočila se tím směrem, ale nic tam nebylo.

,,Někdo tam byl přísahám..... '' Vyhrkl zděšeně.

,,Ale kdo?? '' zeptala se. Znovu se zadívala k oknu.

A pak oba nadskočili ve vstupní hale stála nějaká žena.

,,Dobrý večer madam Abbygale, já jsem Johana, služebná paní Rutherfordové. Když jste byli nahoře, dovolila jsem si uklidit, a zatopit v krbu, aby vám tu nebyla zima a cítili jste se tu jako doma, budete si přát večeři madam?? '' Pozrovala oba zvláštním pohledem.

,,Dobrý večer, kde jste se tu prosím vás vzala tak najednou? '' hlesla Abby.

,, Bydlím v domku za halvním sídlem, odsud vlastně ani není vidět, je v lese. Když jsem viděla světlo v domě a auto a karavan před domem, myslela jsem si, že to budete vy madam. A tak jsem přišla. Nebyla jsem v domě, od zmizení paní Rutherfordové, omlouvám se za ten nepořádek, ale jen jsem poslouchala rozkazy od paní. Bylo mi řečeno, že smím do domu až přijede nová paní a to jste Vy, madame Huxlayová.

,,A za tím oknem? To jste byla vy? '' Zeptal se podezřívavě Michael.

,,Ano pane byla jsem pro dřevo je tam složené.'' Pohotově odpověděla Johana.

,, Paní... Johano, jak se jmenujete? Jak Vám mám říkat? '' Začala znovu Abby

,, Paní mi říkala Johano, tak pokud to tak vyhovuje madam... '' Usmála se a v očích se jí lesklo plamínkami.

,,Johano, kolik já, no nejsem zvykla na někoho kdo se stará o dům ... platila vás prateta, nevím zda si můžeme dovolit.... ''

Johana jí přerušila, ,, Madame sloužit tomuto rodu je poslání, sloužíme zde již po generace. Nic se nám neplatí... děláme to z ůcty k rodu Rutherfrodů.

,,Aha... ehm... '' Abby nevěděla co říct.

,,Ono je vás tu víc?? '' Zeptal se Michael.

Johana zamířila prstem na dveře.

,,Ano je tu ještě můž manžel a moje dvě dcery, čekají venku. ''
Abby se začala třást .... a zadívala se na dveře také.

,, Mohu je tedy pozvat dovnitř abychom mohli uvařit večeři? A manžel aby připravil ložnice? Madame?''

,, Ano'' Hlesla Abby a chytla se Michaela za ruku. Podívali se na sebe velice nejistě.

Do dveří nyní vstoupil vyšší prošedivělí muž a dvě ženy, tak v Abbygailině věku.

Johana je postupně přestavila. Její muž se jmenoval Albert, dcera jež měla blondaté vlasy byla Annabell a ta tmavovlasá Elsabeth.

Všichni služebníci zmizeli za prací a Abby a Michale se usadili u krbu.

,,Nezdá se ti to zvláštní? Přijdu si jak v tom hororovém filmu, jak jen se to jmenovalo?

Už vím..Ti druzí... ''

Michael se zadíval na Abby

,,Ale notak.... snad ne, ne?? '' Poposedl si na křesle.

Abby vstala a došla ke knihovně, hladila hřbety knih a pak jí zaujala jedna, která byla převázaná červenou stuhou.

Nešla jí však vytáhnout, ještě jednou za ní vzala, nyní jí spíš jen naklonila a najdenou uslyšela jako když se něco posouvá, podívala se po pravé straně a část knihovny tam nebyla, byl to vchod do nějaké tajné místnosti.

Stála před právě vzniklým prostorem a mlčela.

Tenhle dům se jí začínal zamlouvat. Od malička milovala záhady.

,, Michaeli, viděl jsi?? '' Otočila se k manželovi.

Ten obrátil hlavu její směrem a zůstal překvapeně zírat.

,, Nepůjdeme se tam podívat? '' Navrhla tiše.

,, A co když se ty dveře zavřou? Jak se dostaneme ven? Myslím, že tu zůstanu, kdyby něco. Jak jsi je otevřela? '' Došel k ní.

Abby s jeho návrhem souhlasila. Ukázala mu tedy knihu, která sloužila jako klíč.

Vzala si svícen, který byl na stole, zapálila všechny svíce a projistotu si vzala i zápalky.

Pak vkročila do místnosti za knihovnou.

K vlastnímu překvapení zjistila, že nejde o místnost, ale chodbu. Po stěnách byly louče, které pomocí svíce zapálila, aby se lépe porozhlédla.

Chodba vedla dvěma směry. Vlevo a vpravo. Zauvažovala, kam dřív. Když půjde vlevo, je možné, že se ocitne za jídelnou.

Šla tiše, nebyla si jistá, zda je dobrý nápad dělat velký hluk. Uslyšela hlasy Johany a jejích dcer.

,, Mami, vidělas ty její oči?? Uplně jako madame!'' Říkala právě jedna z nich.

,, Ano, nejen ty oči - celkově vypadá, jako madame Elfi v jejím věku. '' Odpověděla Johana.

,, Myslíš, že vážně nic netuší? Že si nic z dětství nepamatuje? '' Otázala se druhá.

,, Myslím si, že i kdyby si vůbec nic nepamatovala, pobyt zde jí vzpomínky pomalu navrátí, proto jí přece madame ten dům předala. A vy dvě!! Opovažte se něco povídat, než bude připravená pochopit, co je pro ni osudem a předky přichystáno... jasné?!! '' Zvýšila hlas Johana.

Abby stála jako přikovaná. Nechápala už vůbec nic.

Za tajnou zdí bylo slyšet už jen cinkání nádobí. Musela tedy stát za kuchyní, ne za jídelnou.

Otočila se do chodby za sebou a jistila že chodba zatáčí. Musí tedy být i další chodby po celém domě?! Rozhodla se pokračovat dál. Otočila se tedy po původním směru a uvědomila si, že podlaha pod ní se mírně svažuje dolů.

Nejspíš vede dokonce pod dům. Pomyslela si Abbby a pokračovala dál. Za ní zůstavla jen chodba osvětlená loučemi.

Po chvíli chůze se ocitla na konci. Nechápavě se rozhlížela kolem sebe.

To přece nedává smysl, aby se chodba zastavila jen tak. Rozhlížela se důkladně kolem - po stěnách nebylo nic nápadného. Podívala se tedy pod nohy. Stála na dlažbě, která byla zdobena zvláštními symboly.

To jsou přece runy!! Uvědomila si. Pokoušela si vzpomenout, zda existuje symbol pro vchod nebo východ, ale bylo to už dávno, co si je zdlouhé chvíle a zvědavosti vykládala.

Zavřela tedy oči a opřela se o chladnou zeď.

Hlavou se jí začali honit vzpomínky, ale museli být hodně dávné. Byla v nich ještě malá holka, co nosívala copy. Mohli jí být tak 4-5 let.

,,Abby.. '' Volala na ni nějaká žena, jejíž tvář neviděla.

,,notak, motýlku - kam tě cesta zavede? Do nebe ? Do pekla? Zamysli se princezno, jen abys to nespletla! '' Hlas utichl a Abby viděla sebe samu, jak se usilovně snaží najít odpověď na hádanku, kterou jí ta žena položila.

,,Motýlci, přece lítají do nebe - tedy za sluncem. '' Prohlásila nakonec copatá holka.

,, Výborně, slucne! '' Chválila jí žena.

Abby procitla ze vzpomínky.. no ano slunce přece v runách symbol má. Sowulo, tak se mu říká.... Začala tedy hledat a našla. Všimla si, že jako jediný je vyveden plasticky, tedy jako by vystouplý.

Zkusila na něj zatlačit dlaní ozval se zvuk podobný cvaknutí zámku a stěna před ní ustoupila ukázala krásnou kruhovou místnost, jež se ukrývala za ní.

Vypadalo to zde, jako v nějaké knihovně. Kolem celé místnosti byly police s knihami.

Uprostřed byl velký robustní kruhový stůl a kolem něj pohodlná křesla, uprostřed něj velký svícen.

Abby rozsvítila svícen na stole a vedle něj položila i svůj.

Začala se rozhlížet okolo.

Byli zde uloženy herbáře, různé kroniky řazené dle let a také knihy o magii v černé kůži zdobené zlatými písmeny.

Měla pocit, že už tu někdy musela být.

Podívala se na hodinky a zjistila, že je na své výpravě už skoro dvě hodiny. Rozhodla se je čas k návratu a že se vrátí hned zítra, aby to tu mohla lépe prozkoumat.

Zhasila svíce na stole a vydala se zpět. Cestou zhášela pochodně.

,,Tak cos objevila? '' Ptal se jí Michael u vchodu do tajné chodby.

,, Chodby a další knihovnu. '' Odpověděla stroze.

,, Nesháněli nás už? '' Pohodila hlavou směrem ke dveřím.

Než jí stihl odpovědět, objevila se Johana.

,, Večeře je připravená, madame. ''

Následovali ji do jídelny, kde byj již stůl prostřený a plný jídla.

Jedli mlčky. Johana servírovala a Annabell odnášela ze stolu.

,,Johano, pronesla Abby se šálkem čaje v ruce.

,,Ano madame? '' Zastavila se ve dveřích do kuchyně.

,,Co vlastně prateta dělala?? Studovala hodně?? '' Pozorovala její tvář.

,, Madame Rutherfordová milovala knihy, madame. Také milovala les okolo a cestování. '' Řekla Johana s úsměvem, za kterým bylo něco ukryto.

,, A čím se živila? Musela přeci platit dům... jídlo... '' Nenechala se odbýt Abby

,,Madame, pokud vím zdědila peníze po své matce a otci, dále pak ještě několik domů tady dole ve městě. Její otec byl rentier. '' Dodala Johana a prohlížela si Abbygale zkoumavě.

,, Děkuji'' Dopila šálek čaje a podívala se na Michaela.

,, Půjdeme si lehnout? '' Pronesla k němu.

,, Ano rád, jsem nějaký zmožený. '' Souhlasil a vstal od stolu.

,, Váš pokoj je již připraven madame.'' Řekla Johana

,,Přeji Vám madame dobrou noc. '' Otočila se a zmizela za dcerami v kuchyni.

Vyšli po schodech nahoru. V jedné ložnici se svítilo. Vše bylo čisté a vonělo to heřmánkem. Abbygailina-oblíbená-vůně.
Michael se převlékl a jak položil hlavu na polštář, usnul.

Abby se posadila na sofa pod oknem a pozorovala, jak Johana s rodinou odchází k lesu. Byla rozhodnuta o tomto domě i o jeho služebnících zjistit vše, co jen bude možné.

Uložila se ke spánku. V hlavě ještě měla chodbu a knihy, ale pak už vše zahalila tma.